Pikantnosti ze života šéfa

Jednou jsem se stal svědkem toho, jak nový vedoucí vypráví podřízeným příhody ze svého mládí. Především se nejednalo o nějaká heroická dobrodružství, ale spíše ponižující historky. Jak „pařil“ s kamarády, jak se opil, jak ho nesli domů k rodičům, jak tam následně zvracel a podobně. Všechno dostatečně barvitě a podrobně.

Všichni se smáli. Jeho krátkodobý cíl, pobavit kolektiv, byl dosažen. Já jsem to poslouchal a nemohl jsem uvěřit svým vlastním uším. Přímo přede mnou stojí vedoucí, který se svou vlastní zásluhou připravuje o autoritu a imidž nadřízeného.

Samozřejmě, kolektiv s ním bude i nadále pracovat, jako by se nic nestalo. Nicméně kousek autority ztratil. A možná, že nejen kousek, jestli si to pamatuji i já. Vždy, když ho vidím, tak si na to vzpomenu. Teď má v mých očích visačku s nápisem „ten, co se opil, a potom zvracel…“. Vážně tohle v práci potřebujete?

Nevím, jak jeho podřízeným, ale dokonce i mně, nestrannému přihlížejícímu, bylo nepříjemné to poslouchat.

Obecně jsem zastánce toho názoru, že jako vedoucí byste o sobě měli šířit pouze ty informace, které jsou neutrální, nebo lehce posilují vaši autoritu. V žádném případě však nerozhlašujte to, co vaši autoritu snižuje a už vůbec nepřichází v úvahu, abyste to o sobě roznášeli sami. Věřte mi, i bez vás se najde mnoho dobrovolníků, kteří se budou snažit podlomit vaši autoritu a netřeba jim v tom pomáhat.

Váš A. J.